Tábor 2023
Letní tábor Detektiv Marvel
V úvodu musím poděkovat našim sponzorům bez kterých by nebylo možné pořádat tábor v takovémto rozsahu. Těmito sponzory jsou ÚSTECKÝ KRAJ a MĚSTO ŠTĚTÍ.
A teď už tedy k našemu táboru. Ten se uskutečnil v Novém Městě nad Metují, v táborové základně Rezek, v termínu od 5. 8. do 19. 8. 2023. A jak to s námi bylo den po dni si můžete přečíst níže.
Den 1. – sobota 5. 8.
Dlouho očekávaný den D je tady, vyrážíme na tábor. Sešli jsme se v 9 hodin na vlakovém nádraží ve Štětí. Zde proběhlo klasické předávání informací, přebírání zavazadel, a hlavně dětí a tak podobně. No prostě věci, které jsou nutné před každým táborem. A netrvalo to dlouho a už je to tady. Náš vlak přijíždí tak rychlé pac a pusu rodičům a hurá nastupujeme. A kdo to my tedy je. Ve vlaku jede celkem 11 lidí. No už je to tak, jsme malý tábor. Tak se s námi seznamte. Celé bandě velí moje maličkost (fakt maličkost, moc jsem nevyrostla), jsem Petra M. přezdívku mám Pískle, ale nikdo mi tak neříká. Další, kdo na tu bandu dohlíží je Ladislav M. – Myšák a Marie C. – Anakonda. Čtvrtým do party je Martina M.- Bábí, ale ta se stará o to abychom měli na táboře všechna zavazadla a hrdinně je veze autem celých 150 km. To jsme my dospělí (alespoň věkové), pomocnou ruku nám podali praktikanti Dana S. – Bobik a Ladislav S. – Aladin. A hlavní součástí tábora jsou samozřejmě ty nejmenší. Naši táborový benjamínci jsou Lili P – Máša, David S. – Démon a Eliška V. – Infarkt (ta ale nastoupila až v neděli), a pak už tu jsou ostřílení táborníci Magda K – Skvišík, Kryštof K. – Kolumbus, Martina L. – Citrón a Martina S. – Štěpánka. Tak to je naše sestava.
Během cesty dostali děti úkol k táborové hře, není přeci čas, ztrácet čas. Každý dostal obálku, kde měl průkaz řešitele záhad se svojí fotkou a také kousek dopisu. Ten museli složit dohromady a vyluštit hádanku, která tam byla. I když jim to trvalo skoro hodinu, nakonec na to přišli. A hra může začít. V tajence bylo schované slovo klíště. Ale ne leda jaké, tohle klíště a růžové a je to kolíček. Kdo ho donese do tábora musí udělat 10 dřepů. A tak se potají předává během výletů, ale pozor nikdo vás nesmí vidět, že mu ho dáváte.
Cesta vlakem proběhla kupodivu klidně a vlaky jeli i na čas. To je změna oproti loňskému roku, kdy jsme dorazili s dvouhodinovým zpožděním. A protože nám to tak krásně jelo tak ve dvě hodiny už jsme se mohli radovat z našeho nového domova na dobu 15 dní. Ale počasí k nám nebylo zrovna vlídné, už při cestě vlakem začala pršet a nějak nechtělo přestat. I tak proběhlo ubytování, seznámení s tábořištěm a s táborovým řádem. Dětem byli rozdány deníky, kam si mohou zapisovat den po dni co se v táboře děje a také zkoumat jeho tajemství. S deníkem dostali také malou knížečku s názvem Razítkovník. Ta slouží k doplňkové celotáborové hře, na sběr razítek. Kdo jich bude mít na konci nejvíce vyhrává a ta hra je úplně pro všechny, takže si jí užijí i vedoucí. Ale to nejhlavnější teprve mělo přijít, to, na co se všichni velmi těšili. Táborová trička a čepice. Letos jsme se překonali, čepce mají udělanou reflexní skautskou lili, to abychom byli nepřehlédnutí a jsou žluté barvy.
Pak už je večer a my se prostě zabydlujeme, déšť neustává a pěkně nás to štve. Bábí odjela pro druhou várku věcí a vrátí se až zítra a přiveze Infarkta.
Co se jedlo:
Snídaně: Kdo co doma měl
Svačina: ta byla ve vlaku
Oběd: ten jsme si tam dali taky
Svačina: komu co zůstalo a kdo všechno snědl dostal chleba s paštikou
Večeře: echt česneková polévka s pečivem
Den 2–neděle 6. 8.
Prší, prší jen se leje, už nás to začíná pěkné štvát. Nebudeme sprostý. Nechceme nic začínat, dokud nejsme kompletní a v tom dešti se stejně nedá dělat nic pořádného, nehledě na to, že většina her dorazí až přijede Bábí s Infarktem. Tak co tedy budeme dělat. Ač neradi uchylujeme se do hlavní chaty a začínáme sledovat filmy. No filmy, aby to nebylo jen duchaprázdné sledování pohyblivých obrázků, pouštíme si dva díly ze série Byl jednou jeden objevitel. Někteří to vidí poprvé, i když se jedná o pořad starší než někteří z našich vedoucích. A pak si pouštíme Encanto. A máme to tak krásně vypočítané, když dokoukáme, přijíždí naši dva cestovatelé. Teď už to může opravdu začít. Nastává rychlé vybalování. Naštěstí, počasí se na chvíli umoudřilo, a tak můžeme vykládat v suchu. Děti ochotně ukazují Infarktoví kde, co je a jak to tu funguje. V době poledního klidu, vznikl kult pronásledování Myšáka, který se ve chvíli, kdy byl Myšák zaneprázdněn na zakázaném místě, přesunul na kult uctívání mé maličkosti, kde k tomu přišli nechápu. Každopádně jsme kompletní a může začít táborová hra, jak se patří. A hnedka prvním úkolem je najít průvodce, strážce kamenů nekonečno. A kdo jiný by tímto průvodcem mohl být než Thor vládce blesků. Děti se ho vydali hledat, ale místo svalnatého jinocha našli trosku s pupkem a rozcuchanými vlasy, hlídající si svoji láhev Magnézie a kladivo. Nedošlo ale ke zklamání spíše k pobavení, a hned jsme se vrhli na první vzpomínkový úkol. Aby to však neměli děti tak jednoduché, museli své síly měřit s Klárou, dívkou, která hledá stejnou věc jako oni a má své dva pomocníky (Anakonda, Bobik a Aladin). Thor vzpomínal na svého přítele IronMana, který teď bloudí někde ve vesmíru. Úkol zněl jasně, prokažte, že jste hodni kamene tak, že vytvoříte model podle vlastního výběru. Všichni se přesunuli do jídelny a vybírali si z velkého množství papírových modelů. Tento úkol není vůbec jednoduchý. Všichni musí prokázat, jak jsou zruční a jak to umějí s nůžkami. Někteří zvolili jednoduché modely a jiní si troufli i na složitější věci. Každopádně ať tak či tak, výsledek byl takový, že některé děti to vzdali poměrně rychle a v tomto kole vyhrála kámen Klára, která u velmi složitého modelu vydržela až do konce.
Sezení v tábořišti nás už nebavilo, a tak jsme se podle dvanáctého skautského zákona (skaut je nepromokavý – jedenáctý máme svůj speciální), vydali vyzbrojeni pláštěnkami, na výlet do blízkých hlubokých hvozdů. V překladu vydali jsem se z počátku po turistické stezce k lázním Rezek a pak ještě dál, dokud nás to nezačalo nudit a raději jsme změnili směr do lesa. A ještě že jsme tak udělali, objevili jsem palouček jako z pohádky, už na něm chyběli jen tančící víly. Ty se ale neukázaly, zato se ukázalo, že palouček má hodně borůvčí a na něm mnoho modrých kuliček. Po přísným dohledem, Anakondy, byli započaty nálety na keříky, ale hlavně opatrně. Nakonec jsme museli sběrače od keříků odtrhnout, někteří vyhrožovali, že se přilepí. Bylo jim to marné, šlo se dál. Hurá směr tábořiště. Čeká tam na nás totiž večeře a pak také večerní dílnička. Malujeme fixami na textil na pytlíčky, které nám slouží na sbírání táborových penízků. Tyto penízky jsou jediné akceptované platidlo na táborové tržnici. A pomalu ustává déšť.
Jídelníček:
Snídaně: Perník s čokoládou, čaj
Svačina: Jogurt, sušenka
Polévka: Farmářská
Oběd: Maďarský guláš, těstovina
Svačina: Pečivo s česnekovou pomazánkou
Večeře: Krupicová kaše
Den 3–pondělí 7. 8.
Další deštivá noc za námi. Ale dnes měli být už jen přeháňky, déšť nás pomalu opouští. Dopoledne v táboře, hráli se sportovní hry, hlavně Ringo a pak také táborová hra. Thor nám zavzpomínal na Antmana, udělal z něj milovníka brouků. Po tábořišti se rozházeli kartičky s brouky. Úmyslně se brali takový, aby je neznali ani děti ani vedoucí, aby to bylo spravedlivé. A na další části tábořiště se rozházeli jejich názvy. I tentokrát vyhrála Klára a její noschledi (namyšlení). Nemají to děti jednoduché. Zjišťujeme, že mají jeden velký nedostatek, neumějí spolupracovat. Pořád by se jen hádali. Pevně věříme, že na konci tábora, to bude jinak. Odpoledne vyrážíme do výlet o kousek dál. Musím říct, že počasí si z nás už snad tropí legraci. Po celou dobu, co jsme v tábořišti tak nepadla pomalu ani kapka, jenom co se vydáme na cestu, spustí se takový slejvák, že pláštěnku z batohů pomalu vyskakovaly samy, jen aby už byli natažené. Prostě aprílové počasí, a to je prosím srpen. Každopádně pláštěnky nasazené tak se může jít dál. No ale ne moc daleko, po cca dvě stě metrech jsme je mohli zase sundat. A v tomto duchu pokračoval celý výlet, pláštěnky na horu a dolů. Za chvíli v tom budeme už přeborníci. Vydali jsme se na neprobádané zákoutí naučné stezky. V loňském roce nás tam nepustila těžba stromů, po které zůstali dost velké následky. Díky dešti, zde ale vznikli krásné potůčky a blátíčko, už se jen čekalo, kdo si první čvachtne. Slovo čvachtnout se nakonec stalo takový heslem tábora. Protože, nás provázelo celou dobu. Pro ty, co nevědí, co to znamená. Čvachtnou = plácnout sebou do bláta. Stesku po těžbě, jsme zdárně došli až k jejímu konci, a tam na nás čekalo překvapení. Nevíme, jestli vlivem těžby nebo silných dešťů, u můstku před hučící potok, se nahromadili malé ale i o fous větší klády, které tvořili bobří hráz. Tu jsme museli hrdinně překonat. Každý zapnul svůj mód dobrodruha a s menšími i většími obavami, začal tuto hráz zdolávat. Nikdo se nezranil a nikdo nám nezapadl, a tak jsme mohli dál. A zase prší, tak pláštěnky na sebe a můžeme pokračovat. Došli jsme na stezku v Klokočském údolí, kde je mnoho interaktivních prvků. Jeden tento prvek, stopy, byl na ceduli, a před touto cedulí byla ohromná kaluž. To ale naším dobrodruhům nevadilo, ukázali že umějí být opravdu natahovací, a aniž by do kaluže stoupli, začali stopy přiřazovat. O kousek dál se Anakonda a Aladin dali do stavění hráze, tentokrát z kamenů a snažili se v dešti zahradit příval vody na cestě. Děti se k nim poměrně rychle přidaly. Naše cesta vedla dál až k ohradě s lesní zvířenou. Měli jsme štěstí, viděli jsem kuči, kuči, Roma (krocan), ale hlavně jelínky, srnky s mláďátky a také divočáky, i když ty se před námi schovávali. Následovně jsem se vydali už do tábořiště. Déšť nás tak otravoval, že vznikl kolem Aladina kult Slunce a začala jeho uctívání a domorodým tancem, bylo sluníčko přivoláváno. Večer jsme si tvořili záložky do knížky.
Jídelníček:
Snídaně: Lupínky, bílá káva
Svačina: Přesnídávka
Polévka: Rajská s těstovinou
Oběd: čočka, uzenina, vajíčko, okurka
Svačina: Pečivo s mrkvovou pomazánkou
Večeře: Kovbojské fazole, chleba
Den 4–úterý 8. 8.
Konečně neprší, tím bych asi začala. První den, kdy nám nepršelo. Dopoledne jsem bojovali v tábořišti. Thor si na nás tentokrát připravil lukostřelbu. Musím uznat, že máme hodně šikovných lukostřelců. A to to prosím ani moc během roku netrénovali. Jen asi stokrát. Ne to bych lhala, párkrát jsme stříleli, ale moc často to nebylo. Když už se střílelo, tak by se mohlo zkusit i něco jiného, co takhle vlaštovky. A už to bylo, za chvíli vzduchem létala jedna vlaštovka za druhou. A kdopak jí má nejlepší, komu doletí nejdál. Zprvu to vypadalo jako dobrý nápad udělat turnaj, komu vlaštovka doletí nejdále. Ale nakonec jsem měla pocit, že to je spíše o tom, komu se vlaštovka lépe zapíchne do země. I tak to byla zábava a všichni si jí náramně užili, vlaštovky se následně skládali poměrně často. Odpoledne jsme vyrazili do města. Poznávat krásy tohoto místa. Nejdříve byl rozchod. Prolezli se krámky na náměstí a koupila se nějaká ta drobnůstka. Hlavně se ale začali sbírat razítka do Razítkovníku, a to ve velkém. V jednom obchodě se už paní prodavačka nechala slyšet, co jste si to zase vymysleli. Jen doufám, že si nás nepamatuje z minulého roku, kdy všichni nadšeně měnili různé věci za jiné. Po rozchodu, jsme se sešli na dětském hřišti před zámkem, kde děti dostaly úkol. Jít cestou necestou, podle návodu. Který udává jen směr a metry. A dojít na speciální místo. Toto místo bylo v zámeckých zahradách. Jsou to děti šikovné, a tak na místo došli. Prohlédli jsme si zahradu, zjistili, že neznáme hrady, zámky a tvrze a vydali se zpět na nádvoří zámku. Bobik zde objevil piano, jiní objevili záchod. Tak si Bonbík zahrál, děti se vyčuraly a všichni jsme se mohli vydat směr tábořiště.
Jídelníček:
Snídaně: Houska s medovým máslem, čaj
Svačina: Sušenka, broskev
Polévka: Masový vývar s kuskusem
Oběd: Pečené kuře, šťouchaný brambor s cibulkou, okurkový salát
Svačina: Chleba se surimi pomazánkou
Večeře: Buřty na pánvičce
Den 5–středa 9. 8.
Máme tu náš první celodenní výlet. Sluníčko se nechce moc ukázat, nevadí snad to bude dobrý. Vyrážíme na dolní náměstí, na zastávku autobusu. Než tam stihneme dojít, začíná pršet, překvapivě. I tak jsme dost rychlí a máme ještě spousty času. Vyrážíme tedy na autobusové nádraží. Kde se můžeme krásně schovat před deštěm. Náš směr je Jaroměř. V autobuse je krásné teplo pohodlně, až to uspává. V Jaroměři se nikomu nechce ven, a světe div se zase prší, i když už jenom trošku. Rychle se přemísťujeme do výtopny. Jsme tu první návštěvníci, a tak nám průvodce nabízí prohlídku i s výkladem. Byl to mladý pán, a chudák byl z nás nervózní. I tak ukázal dětem, co šlo. Jen škoda, že pršelo, a tak jsem se nemohli projet na točnu. Snad jindy. Mašinky děti zaujaly, tedy alespoň některé. Ale to nebylo vše, co jsme pro ně měli přichystané. Po prohlídce výtopny, jsme se přesunuli do nedalekého Josefova. A to bychom nebyli my, aby se to nějak nezamotalo. Tentokrát se tu konal nějaký mezinárodní festival metalových kapel a město bylo plné cizinců. Někteří na nás udiveně koukali. K prohlídce jsme dorazili ve 12 hodin, a to zrovna začínala polední pauza. Paní v pokladně nám ale dovolila, abychom si s dětmi sedli dovnitř ke stolům, a tak jsme si dali velkou svačinu. Mezitím k nám přišel pan průvodce a kostýmu vojáka z dob Marie Terezie. A začal si s námi povídat, nakonec se z něj vyklubal bývali vedoucí dětských táborů, a přejmenoval nám děti na Pampelišky, z důvodu žlutých čepic. Měli jsme jej i jako průvodce a některé věci říkal jen kvůli nám, protože žijeme nedaleko Terezína, a celkově to s dětmi opravdu uměl. Prohlídka byla super, a dokonce jsme si mohli vyzkoušet projít jednu chodbu v naprosté tmě. Zhasnuly se lucerničky, které jsme dostali na začátku podzemí a mohlo se vyrazit. Na konci se chodba rozdělovala a já jsem si stoupla do odbočky, kam se nesmělo zahnout, aby náhodou někoho z dětí nenapadlo sem zatočit. Všichni kolem mě prošli v klidu, smáli se až na Elišku, která se mě hrozně lekla, protože jsem stála a nehýbala se. Tehdy si potvrdila svoji přezdívku Infarkt. Pán průvodce byl tak hodný, že se nakonec s námi i vyfotil. Když jsem opustili podzemí, přivítalo nás krásné slunce a na nebi nebyl už skoro žádný mráček. Do tábora se jelo hnedka veseleji.
Jídelníček:
Snídaně: Palačinky, kakao
Svačinový balíček na cestu
Večeře: Francouzská polévka, pečivo
Druhá večeře: Obložený chleba
Den 6–čtvrtek 10. 8.
Slunečný den už od rána. Hráli jsme táborovou hru. Zkoušeli jste někdy sestřelit kelímky ze stolu míčkem na gumičce. Není ti nic jednoduchého, ten prevít se pořád vrací a pokud nedáte pořádnou ránu, tak tam ani nedolétne. Ale byla to sranda. Pak se šlo na dříví. Našli jsme spadli strom dobrého průměru, děti se chopily pily a vyrazilo se. Řezalo se a nosilo. Jen aby bylo večer na táborák. Odpoledne se vyrazilo do lesa, na borůvky a také na houby. Borůvky jsme jedli houby ne, ty se sušili a pak odvezli zpět do Štětí. Úkol zněl jasně, nasbírat tolik borůvek, aby bylo na ovocné knedlíky. Někteří se toho zhostili opravdu důkladně, jiní raději sbírali do pusy. A tak se do tábora vracelo pár velmi flekatých postaviček. Naštěstí místní borůvky jdou celkem dobře umýt. Dnešní den byl dost odpočinkový, ono také co po celodenním výletu dělat než odpočívat. Večer byla dílnička, tentokrát jsme se učili vázat náramky z bavlnek. Některým to šlo, jiný se trochu zadrhávali. Ale i tak vznikali velmi pěkná díla.
Jídelníček:
Snídaně: Lupínky s mlékem, čaj
Svačina: Jogurt, meloun
Polévka: Zelňačka
Oběd: Květákový mozeček, brambory
Svačina: Pečivo s rybičkovou pomazánkou
Večeře: Langoše
Den 7–pátek 11.8.
Další celodenní výlet. Zastávku máme nedaleko, jenom stačí projít chatovou osadou a je to. Chvíli jsme tu sice čekali, ale nevadí, raději si počkáme, než abychom ten autobus nestihli. Vyráží se směr Dobrošov, na vojenské opevnění. Jako správní skauti musíme si umět poradit všude a se vším. A tak výběr cesty necháváme na dětech. Cíl je jasný musíme dojít dolu do města ke srubu Voda. Přiznávám, jsme trochu lumpové. Protože víme, že žádný z ukazatelů nemá napsáno srub Voda. Děti si s tím ale poradily velmi dobře. Jen v jednom úseku sešli z cesty, tak jsme jim trochu poradili, pokecali s krávami. Překonali jeden ohradník (nebyl pod proudem, zkoušeli jsme to, a pastviny byli prázdné, to jsme si také zjišťovala-li, a tak nějak už jsme na těch pastvinách byli). Konečně jsme na správné cestě. Teď už to je jednoduché. Dokonce se nenechali ani splést místním značením a věděli kudy dál. Všechna čest. Byla to krásná procházka lesem a loukami. A ty výhledy, bylo jasno, a tak jsme se podívali až za hranice do Polska. I když cestu našli, trvalo to trochu déle, než se čekalo, a tak jsme nenavštívili žádný z objektů srubů, které jsme cestou potkali. Příští rok to napravíme. Čekal na nás totiž zámek v Náchodě a nejen ten. Nejdříve jsme si dali rozchod na náměstí. Někteří nutně potřebovali do knihkupectví, v Náchodě mají totiž jedno, které je prostě boží, a nikdy jsme jej nevynechali a pokaždé si někdo nějakou knížku odnese, mají je tam opravdu levné. A čtení se má podporovat u všech generací. Poslechli jsme si zvonkohru u náměstí, hraje v každou celou hodinu a pokaždé jinou melodii, tentokrát to byl Okoř. A hurá do schodů nahoru. V loňském roce se stezka renovovala, a tak jsme nahoru na zámek nemohli, letos jsme si to vynahradili. Někteří se sice pokoušeli nenápadně zbavovat věcí, když stoupali do výšin. Lítalo mnoho věcí a pak jsme se pro ně museli natahovat. Ještě že je Aladin tak dlouhý. Cesta nahoru vedla přes 280 schodů a vyšlo se u medvědária. Bohužel medvěd Ferdinand se před námi schovával. Tak snad jindy. Zašli jsme se podívat do obory. Mají tam muflony a také daňka skvrnitého. Letos máme na zvířátka štěstí, protože i zde se nám přišli předvést. Někteří se zašli podívat na staré tábořiště, kam jsme jezdili také na tábory. A hurá na zámek. Na prohlídku jsme nešli, nebylo už moc času, ale věž jsme pokořili, tedy jen někteří z nás. Paní na pokladně byla vtipná dáma. Při prodeji vstupenek, nám tvrdila, že jsme vyhráli bonus a můžeme se podívat i na terasu. Teresa je běžně přístupná, pokud si zakoupíte vstupenku na věž. Takže bonus ne bonus. Na horu na věž to šlo rychle, tahle je v pohodě krásné točité chody až na vrchol. A ten rozhled, byl opravdu krásný den. Ale je už na čase vydat se dolu a hurá do města a pak na autobus. Vracíme se do tábora. Byl to krásný den a všichni si ho náramně užili.
Jídelníček:
Snídaně: Bublanina, kakao
Svačinový balíček na cestu
Večeře: Francouzská polévka, pečivo
Druhá večeře: Topinky, buřty
Den 8–sobota 12. 8.
Dneska byl opravdu teplý den. Rána jsme se vydali vyzvednout návštěvu. Přijela se na nás podívat Myšáka ségra. Cestou jsme se stavili v hračkárně a také na vyhlídce, ze které je krásně vidět na zámek Nové Město nad Metují. V táboře se pak odpočívalo. Po odpoledním klidu, bylo takové vedro, že jsme se šli schladit pod hadici a také si užili vodní bitvu. Poté jsme si zašli na jinou vyhlídku, a podívali se na zámek a celé město, tentokrát z opačné strany. Cestou na vyhlídku jsme na zemi našli mláďátka v té době nám ještě neznámého živočicha. Celkem byli 3. Nesahali jsme na ně, a opatrně odešli se slovy, pokud tam budou ležet až se budeme vracet, tak je vezmeme do tábora a postaráme se o ně. Při cestě zpět tam mláďátka stále leže. A tak jsme je vzali do tábora. Mysleli jsme, že se jedná o mláďata veverky. Anakonda zavolala na stanici specializující se na chov veverek, která sídlí v Hradci. Po domluvě, se zjistilo, že se o veverky nejedná, ale jedná se o mláďata chráněného Plcha velkého a byl nám předán kontakt na záchranou stanici, která sídlí v Jaroměři. Ti k nám vyslali slečnu, která se o mláďata postarala. Celá akce byla velmi napínavá, protože jsme byli v časovém presu z důvodu zamluvené Muzejní noci ve městě. Nakonec se všechno stihlo a vše dobře dopadlo. A my se s klidným svědomím vydali na muzejní noc. Pan průvodce v kostýmu zakladatele města. Měl s námi velkou práci. Děti se chtěli předvádět se svými přezdívkami a na konci prohlídky, je znal už všechny nazpaměť. Ale prohlídka byla veselá a všichni si jí opravdu užili. Dokonce i Anakonda a Bobik získali odměnu, protože měli správně odpovědi v kvízu, který jsme během prohlídky dostávali. Večerní cesta do tábořiště za svitu baterek byla velkým dobrodružstvím pro všechny.
Málem bych zapomněla na praní, půlka tábora, a tak jsme si vyprali co bylo potřeba, pralo se v lavoru pomoci zvonu na záchod (tento zvon je speciálně určen jen a jen na praní, pro případné rejpali)
Jídelníček:
Snídaně: Čokoládové kuličky s mlékem, čaj
Svačina: Ovocná přesnídávka
Polévka: Vývar se zeleninou
Oběd: Rozlítaný ptáček, rýže
Svačina: Meloun
Večeře: Nudle s mákem
Den 9–neděle 13. 8.
Spalo se venku pod širákem. Dnešní dopoledne jsme vyrazili po vyhlídkách. Nové Město nad Metují jich má několik. První je v Rajské zahradě, zde je krásný výlet na údolí řeky Metuje. Na další vyhlídku, jsme si museli vyšlápnout malý kopec, ale byl z ní také krásný výhled na údolí Metuje, tentokrát z jiného úhlu. Zde jsme si dali pauzu na svačinu, abychom nabrali sílu na to, co se na nás chystalo. Našim dalším cílem byla oblast vyhrazená pro horolezce. Zde jsme se chvíli kochali výhledem na lezoucí lidí, a užili si velkou dřevěnou houpačku. Ale času není nikdy nazbyt, a tak hurá pokračuje se dál. V chladu Metuje, příjemnou stezkou až k velké louce, nebo poli, nedalo se to tak dobře poznat. Je zvláštní, jak si lidé pořád stěžuji, když prší tak si stěžují na déšť, když svítí sluníčko, tak hřeje zase moc. Než jsme prošli přes celé pole, byli jsme tak trochu pražení, a tak hurá do stínu k oboře. I zvířatům bylo teplo, a tak sešli dolu a byl na něj krásný pohled. Velká divoká prasat, se rochnila ve svým obydlí a předváděla, jak moc jsou mohutná. Jelínci se přišli do stínu najíst. A my jsme využili krásného přístupu k vodě a smočili si alespoň čepice. A pak už hurá do tábora. Všichni už se těšili na borůvkové knedlíky a ty pusy po obědě opravdu stáli za to. V táboře jsme se následně věnovali odpočinkovým činnostem. V tom vedru to ani jinak nešlo a večer jsme se vrhli na malování tašek.
Přišel se na nás podívat pan domácí – Plch Velký
Jídelníček:
Snídaně: Vafle, čaj
Svačina: Sušenka
Polévka: Frankfurtská
Oběd: Ovocné knedlíky
Svačina: Pečivo s paštikovou pomazánkou
Večeře: Obložený chleba
Den 10–pondělí 14. 8.
Tajný výlet. Alespoň tak by se to dalo nazvat. Připravili jsme si pro děti výlet. Ale nechtěli jsme jim říct kam se pojede. Mělo to být velké překvapení a pro některé opravdu bylo. Ráno jsme vyrazili na autobus do Náchoda, ale to nebyla naše konečná stanice. Dalším autobusem, kterým jsme jeli skoro hodinu, jsem se přesunuli do Dvora Králové na safari. Nejdříve jsme si dali malou svačinku, prohlédli si místní obchůdek a prolezli si lanový park. A pak konečně nadešel čas a my nasedli do safari busu a vydali se mezi divoká zvířata. Byl to ohromný zážitek, hlavně být velmi blízko lvům. Po safari jsme si prohlédli celou zoo. Šáhli si na želvičky, způsobili kozí apokalypsu a naučili se pár cizích slov. A jak to bylos tou apokalypsou. Anakonda si koupila v obchůdku krmení pro kozy, malý kornoutek. A vlezla s ním ke kozám do výběhu. V ten okamžik tam byli jen dvě kozy, jak mile zjistili ostatní, že se tam rozdává jídlo, vyběhli z chlívku a začali Anakondu a následně i ostatní co měli jídlo obklopovat. Najednou tam bylo kolem třiceti kousků velkých i malých koziček. Viděli jsme také velmi hravou opičku a celkově si ten den v zoo užili. Jediné, co nám to kazilo bylo úmorné vedro, které se dalo snášet díky mlhovištím, které byli v zoo rozmístěny. V táboře už byli všichni až moc unavení, na to, aby se ještě něco podnikalo. Unavení ale spokojení. Nakonec se ale někteří odhodlali a vyrazili na západ slunce na vyhlídku. Cestou jsme si povídali strašidelné historky, ale nikdo se nebál.
Jídelníček:
Snídaně: Bublanina, kakao
Svačinový balíček na celý den
Večeře: Zeleninová polévka, pečivo
Druhá večeře: Topinky na ohni
Den 11–úterý 15. 8.
Když neprší tak praží slunce, a co jiného dělat, když je vedro na padnutí. Vyrazit k vodě. Dopoledne jsme si procvičovali tábornické dovednosti. Dali si brzký oběd, a to vše z důvodu abychom co nejdříve vyrazili na náměstí na autobus a hurá směr Dobruška na koupaliště. Celé odpoledne jsme následně strávili u vody. Voda byla příjemně studená, a i naši neplavci si jí užili dostatečně. Z koupaliště máme jeden poznatek, žlutá osuška se úplně nehodí k vodě. Láká to včely, chudák Skvišík si na jednu včelku sedla a ta si to samozřejmě nenechala líbit. I přes tento malý úraz jsme si vodu užili a v pořádku se všichni vrátili do tábořiště. Jen nám málem ujel autobus. Protože změnili zastávku a jaksi to úplně neoznačili. Měli jsme štěstí na místní paní, která nám poradila, co a jak, a tak jsem autobus krásně stihli a dobře se dostali až do tábořiště. Večer na děti čekalo překvapení ve formě stezky odvahy. Přijeli se na nás podívat Dandy a se stezkou pomohli. Poprvé se nám také ukázala Vlasta (strašidelná figurka), která následně provázela hlavně Anakondu celý zbytek tábora. Na stezku odvahy se děti moc těšily, ale čím blíž to bylo tím více se báli. Hrdinně jí absolvovali všichni, a nakonec se i smáli. Jen pozor při chystání stezek odvahy. Nám se letos podařilo, poté co jsme jí připravili, tak se v lese objevil pán na mopedu. Holt si stezku projel taky a prý i trochu nadával. No nemá jezdit v noci po lese na mopedu co k tomu dodat.
Jídelníček:
Snídaně: Lupínky s mlékem, čaj
Polévka: Masový vývar s rýží
Oběd: Boloňské špagety
Svačina: Chleba se sýrovou pomazánkou, broskev
Večeře: Buřty na ohni, topinky
Den 12–středa 16.8.
Dandy se rozhodli užít si čas s dětmi, jak nevíce to půjde (jedná se o naše vedoucí, kteří se z osobních důvodu nemohli tábora účastnit) a tak je vytáhli na dopolední procházku. Původně se mělo jednat jen o krátkou procházku, ale díky neohlášené těžbě dřeva se trochu protáhla, aby se vyhnuli místu, kde se těží. A tak se děti seznámili s dolním táborem. Opět panovalo velmi teplé počasí, ale doplňoval jej silnější vítr, a tak jsme již koupání na koupališti zavrhli. Nastavili jsme klidový den v táboře. Hrála se táborová hra, děti se procvičili ve zdravovědě a večer na ně čekala dílnička, ve které si mohly ušít vlastního plyšáka, nebo spíše hadráka ve tvaru lamy. Musím říct, že tahle dílnička zaujala všechny děti a s radostí se do toho pustili. Dokonce je napadlo, věnovat se šití plyšáků i po táboře a ušít je pro děti v dětském domově nebo v Klokánku. Asi už máme program na naše schůzky.
Jídelníček:
Snídaně: Ovesná kaše, čaj
Svačina: Přesnídávka, meloun
Polévka: čočková
Oběd: Kaťák s bramborem
Svačina: Chleba s avokádovou pomazánkou
Večeře: Těstovinový salát s tuňákem
Den 13–čtvrtek 17.8.
Tábor se blíží pomalu ke konci a dnes jsme dokončili táborovou hru. Poslední luštění, hledání a překonávání sebe sama. To by dopolední program v táboře. Někteří došívali svého plyšáka. Odpoledne jsme se vydali do Pekla. Ale ne neboj nebylo to žádné peklo, naopak je to velmi krásné místo. Ale překvapivě nás přepadl déšť. A tak jsme toto krásné místo opustili a vydali se raději do tábořiště. Metuje letos je hodně divoká a hodně kalná, ale to je z důvodu častých dešťů. Cestou jsme si hodně povídali o mnoho zajímavých věcí a cesta nám krásně utíkala. V tábořišti na nás čekalo překvapení ve formě horké sprchy. Ne není to poprvé co se na táboře sprchujeme, ale je to naposledy. Další koupání proběhne až doma. Večer měla být tržnice. Rozdali se poslední peníze. Bohužel se dětem nechtělo uklízet tábořiště, neměli na to náladu, a tak se tržnice uzavřela a na konec nebyla. Volný čas si děti vyplnily po svém, a koupání se také protáhlo.
Jídelníček:
Snídaně: Palačinky, bílá káva
Svačina: Pudink s piškoty
Polévka: Bramboračka
Oběd: Vdolky
Svačina: Chleba s paštikou
Večeře: Obložený chleba
Den 14–pátek 18.8.
Poslední celý den v táboře. Tržnici jsme včera uzavřeli, ale samozřejmě nemůžeme děti o tuto událost připravit. Hned po snídani byli vyslání na průzkum a Myšák dostal pokyn nevracet se dříve jak za hodinu. Ostatní vedoucí a praktikanti se dali do přípravy tržnice. Než se vyskládali veškeré odměny, které byli tentokrát k dispozici opravdu to zabralo celou hodinu. Už z dálky byli slyšet děti a jak moc se na tržnici těší. Nemohli jsme jim to dát ale zadarmo. Trochu jsem je za včerejšek ještě potrápili a nepustili jsme je do tržnice okamžitě. Nic se ale nemá přehánět, a tak byla tržnice otevřená a nákupy mohli začít. A že bylo z čeho vybírat. Každý si odnesl svého plyšáka, tentokrát opravdu plyšáka ve tvaru různých zvířátek. Jelikož téma tábora byl Marvel, nechyběli ani odměny tematického charakteru. Tržnice trvala dlouho a nabídka byla taková, že si ani nemohly vybrat co více chtějí. Odpoledne jsme se vydali naposledy navštívit náměstí a zámek. Poslední rozchod, návštěva výstavy 100 let českých hraček, a věže Máselnice. Došlo opět na hraní na klavír. Večer se k nám přidali pánové z Radouně aby nám pomohli s odvozem materiálu. Posedělo se u ohně a povídalo se dlouho do noci. Vše je zabaleno a zítra nás čeká úklid a hurá domů.
Jídelníček:
Snídaně: Čokoládové kuličky, bílá káva
Svačina: Pečivo s česnekovou pomazánkou
Polévka: Masový vývar s těstovinou
Oběd: Srbské rizoto
Svačina: Pečivo s vaječnou pomazánkou
Večeře: Buřty na ohni, topinky
Den 15–sobota 19. 8.
Končíme. Máme tábor za sebou. Poslední den. Ranní chaos. Je nutné všechno uklidit, zabalit. Čas, který nemá rád žádný táborník. Zažili jsme tu spoustu hezkých chvil. A tábor si společně užili. Poslední rozloučení. Citron se od nás oddělil už na tábořišti, jede k babičce. Na nás čekala dlouhá cesta domů vlakem. Ale nejdříve, kdy jindy si dát točenou zmrzlinu než na konci tábora. Jenomže oni jí neměli, cukrárna, kde si jí na konci tábora každý rok kupujeme, měla točenou zmrzlinu zavřenou a měla jen kopečkovou. Možná to bylo proto, že se ve městě pohybovalo mnoho lidí, z důvodu srazu veteránů a my jsme tak mohli obdivovat krásná stará auta. Ti, co měli chuť na zmrzlinu si dali kopečkovou a vydali jsem se směr vlakové nádraží. V cestě nám však stála hračkárna, a tak jsme se zastavili i tam. Poslední čas, který nám ve městě zůstal jsme strávili na vyhlídce a dívali se na zámek. A už je to tu, hurá na vlak a jede se. Jeden vlak, je s námi jedou skauti z Kladna, druhý vlak, je oni jednou s námi ve vagonu. To bylo překvapení. V Kolíně jsme přesedali na poslední vlak a už hurá do Štětí. Poslední hodina ve vlaku bez klimatizace, byla dlouhá a úmorná. Nemohli jsme se dočkat, až konečně vystoupíme. Na nádraží krásné setkání s rodiči.
Tábor máme za sebou, přežili jsme ho ve zdraví a už teď se můžeme těšit na ten další. Který bude tentokrát v duchu Harry Potter a Kámen mudrců. Kdo už se na něj také tak těšíte? Já ano.
Pískle
..